2x téma architekt města

Konference „NOVÁ VIZE PRO BUDOUCÍ ARCHITEKTY MĚST“, Litomyšl 2014, Společnost Petra Parléře, o. p. s.


Úvaha nad postavením architekta města (městského nebo také hlavního architekta) a jeho začleněním do struktury české veřejné správy.
ING. ARCH. KATEŘINA SZENTESIOVÁ, ČLENKA VEDENÍ PLATFORMY ARCHITEKTŮ MĚST

Začlenění architekta města ve veřejné správě, jak ostatně ukazuje současná praxe, může mít dva různé modely:
Model 1 - podléhající pouze samosprávě
Model 2 - začleněný do struktury státní správy

Tyto modely je třeba analyzovat a porovnat především z těchto výchozích hledisek:
1. Možnosti a nároky zakotvení v současném legislativním prostředí
2. Kompetence
3. Výhody - Nevýhody
4. Finanční dopady ustanovení a provozu

Diskuse na toto téma není nová, probíhá prakticky od chvíle, kdy byly zrušeny útvary hlavních architektů, fungující za minulého režimu. Z posledních diskusí je třeba zmínit především tyto materiály a akce:
• Potřebnosti či nepotřebnosti hlavních architektů měst a jejich postavení v místní správě – JUDr. Jiří Plos - Praha 10. 12. 2007
• Úřad kreátora – Doc. Ing. Arch. Roman Koucký, Zlatý řez 2008
• Desatero hlavního architekta - JUDr. Jiří Plos pro ČKA - Praha dne 24. 03. 2011
• ČKA - diskusní setkání OTTA, 28. 11. 2013
• Platforma MA při Společnosti Petra Parléře – 2013/2014

Z posledně jmenované diskuse vyplynuly tyto základní požadavky na činnost architekta města:
a) bude vysvětlovat a popularizovat koncepce rozvoje města a veřejně se vyjadřovat k urbanistické a architektonické činnosti na území města,
b) bude garantem kontinuity dlouhodobých strategií města,
c) bude organizátorem územní přípravy předcházející zpracování územně plánovací dokumentace a bude moderovat veřejnou rozpravu, transparentně a fundovaně reagovat na názory oponentů,
d) bude partnerem stavebním úřadům v rámci územního rozhodování.

Analyzujeme-li tyto požadavky z pohledu začlenění do veřejné správy, dojdeme k následujícím závěrům:
a) architekt města bude vysvětlovat a popularizovat koncepce rozvoje města a veřejně se vyjadřovat k urbanistické a architektonické činnosti na území města
Lepší podmínky pro plnění tohoto požadavku má spíše samosprávné zařazení;
v případě státní správy platí, že úřad smí jen to, co mu ukládá zákon.

b) architekt města bude garantem kontinuity dlouhodobých strategií města
Lepší podmínky pro plnění tohoto požadavku má spíše státní správa;
v případě samosprávy vzniká nutnost zákonem regulovat stabilitu hlavních koncepcí.

c) architekt města bude organizátorem územní přípravy předcházející zpracování územně plánovací dokumentace a bude moderovat veřejnou rozpravu, transparentně a fundovaně reagovat na názory oponentů
Lepší podmínky pro plnění těchto požadavků má spíše samosprávné zařazení;
lze si představit tuto činnost i v rámci povinností úřadu (státní správy), to je však podmíněno jeho odpovídající personální výbavou.

d) architekt města bude partnerem stavebním úřadům v rámci územního rozhodování
Lepší podmínky pro plnění tohoto požadavku má spíše úřad (státní správa) vybavený příslušnými pravomocemi;
v samosprávném začlenění může být architekt pověřen zastupováním města jako účastníka řízení.

Z uvedeného vyplývá, že preference začlenění do systému veřejné správy nejsou jednoznačné, oba modely mají svá pro a proti.

Základní dva modely lze blíže popsat na příkladech Prahy a Ostravy, reprezentujících situaci ve větších městech.


Model 1 - Podléhající samosprávě
Příkladem takového začlenění je Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), který je nástupcem Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a někdejšího Útvaru hlavního architekta.

Tento typ instituce, jako nositele činnosti architekta města, se vyznačuje následujícími atributy:
1. Je zřízen samosprávnou složkou města – konkrétně z vůle rady města.
2. Je ustanoven zřizovací listinou, schválenou zastupitelstvem města.
3. Je financován z rozpočtu města jako příspěvková organizace.
4. Je přímo řízený příslušným radním, respektive primátorem, kterému se také zodpovídá.
5. Má volnou vazbu na úřad územního plánování, pro který též zajišťuje některé předem stanovené odborné úkony.

Toto postavení dává možnost vykonávat z pověření města následující činnosti, které lze považovat za hlavní úkoly městského architekta:
1. Zajišťovat pro účely samosprávy odborný názor ve věcech strategického a územního plánování a infrastruktury města, včetně zásahů ve veřejných prostranstvích.
2. Zastupovat město ve věcech územního plánování;
- konkrétně jako účastníka územního řízení
- jako účastníka projednání územně plánovacích dokumentací jak vlastních, tak sousedních obcí a krajů
- jako připomínkovací místo při projednávání koncepcí, ÚPP apod.
3. Zajišťovat pro účely samosprávy odborný podklad pro vyjádření ve věcech EIA a SEA a k dalším koncepčním materiálům.

Navíc může pro město vykonávat tyto činnosti:
4. Vytvářet (projektovat) vlastní ÚPP a ÚPD
- projektovat zásady územního rozvoje (v případě Prahy), územní plán (plány), regulační plány, územní studie, územně analytické podklady apod.
- zajišťovat a poskytovat tzv. prostorové informace a data o území.
5. Vytvářet strategické i dílčí koncepce a metodiky.
6. Informovat občany o rozvoji města, provádět osvětu, provozovat infocentrum.
7. Provádět výzkumnou a vzdělávací činnost v oblasti strategického a územního plánování.

Legislativní rámec není nijak upraven, využívá formy příspěvkové organizace. Kompetence vyplývají výhradně ze zřizovací listiny a z toho, jakými činnostmi v něm pověří organizaci samosprávné orgány města.

Výhody
• Nedochází ke směšování samosprávných činností s činnostmi vyplývajícími z přenesené působnosti státní správy. Nemůže proto dojít k pochybnostem týkajícím se střetu zájmů, např. v případě, kdy organizace vystupuje jako projektant ÚPD.
• Rozsah činnosti je široký a flexibilní, může se přizpůsobit velikosti města, potřebám samosprávy a finančním a personálním možnostem.
• Současné legislativní prostředí umožňuje ustanovení organizace, plnící podpůrnou odbornou funkci pro samosprávu města a nikterak je neomezuje; některá města toho již roky využívají.
• Finanční dopady ustanovení a provozu jsou plně závislé na možnostech města.

Nevýhody:
• Nástroje k ovlivňování změn v území jsou omezeny na samosprávné nástroje, tedy výhradně na postavení obce jako účastníka řízení ve věcech územního plánování a na postavení obce v procesu pořizování. To vše je navíc podřízeno výhradně vůli politické reprezentace města v daném okamžiku.
• Model je náchylný k labilitě v důsledku změn ve vedení města.
• Vznik takové organizace je dobrovolný, a proto nelze u modelu 1 předpokládat, že by bylo možné vytvořit povinnou celostátní síť městských architektů tak, aby podmínky jednotlivých měst (obcí) byly srovnatelné (což může být i výhoda).


Model 2 - Začleněný do struktury státní správy
Příkladem takového začlenění je architekt města (hlavní architekt) v pozici ředitele Odboru územního plánování v Ostravě. Tento příklad má některé specifické vlastnosti jako jsou např. kompetence v oboru památkové péče.
Tento typ instituce, jako nositele činnosti architekta města, se vyznačuje následujícími atributy:
1. Odbor je zřízen jako orgán státní správy, avšak ve své kompetenci má i některé samosprávné činnosti.
2. Je financován jako státní správa.
3. Je přímo řízený ředitelem magistrátu.
4. Ze samosprávné činnosti se zodpovídá příslušnému náměstkovi primátora.
5. Je úřadem územního plánování a památkové péče (srovnej s Úřadem kreátora Romana Kouckého).

Vykonává tyto činnosti v přenesené působnosti státní správy:
1. Vykonává státní správu v oblasti územního plánování a památkové péče.
2. Vede správní řízení v oblasti územního plánování a památkové péče.
3. Vydává koordinovaná stanoviska.
4. Vykonává činnosti pořizovatele ÚPP a ÚPD.
5. Je dotčeným orgánem ve věcech územního plánování.
6. Vydává územně plánovací informace.
7. Vymezuje zastavěné území.

Vykonává další činnosti, které patří mezi úkoly architekta města v samosprávné oblasti:
1. Zajišťuje samosprávné činnosti v oblasti územního plánování a památkové péče.
2. Zajišťuje koncepci územního rozvoje města po odborné stránce.

Legislativní rámec vyplývá ze zákona; jde o činnosti při pořizování ÚPP a ÚPD, vydávání koordinovaných stanovisek, nebo činnosti v územním řízení; stavební zákon ale nikterak neřeší postavení hlavního architekta. Samosprávné kompetence vyplývají výhradně z toho, jakými činnostmi ho samosprávné orgány města pověří (obdobně jako u modelu 1).

Výhody:
• Možnost ovlivňovat územní plánování a rozvoj města ve smyslu účinné koordinace nástroji uplatňovanými v přenesené působnosti,
• možnost přímo ovlivňovat pořizování ÚPP a ÚPD,
• možnost sloučit a koordinovat účinněji podmínky vyplývající ze zákonů sledované příslušnými orgány státní správy (např. památkové péče a péče o životní prostředí) s koncepčními představami samosprávy, to vše v rámci jednoho pracoviště.

Nevýhody:
• Nevýhodou je riziko střetu zájmů nebo nařčení z něho. V rámci jednoho úřadu dochází k prosazování zájmů samosprávy i k úkonům státní správy zároveň, což může být zdrojem konfliktů.
• Model je sice zdánlivě méně náchylný na politické otřesy na radnici, v praxi má ale také značnou labilitu (i vzhledem k neúčinnosti služebního zákona, který by měl přispět ke stabilitě střední a nižší úrovně státní správy).

Možnosti a nároky zakotvení modelu 2 v současném legislativním prostředí spočívají v ustanovení funkce (činnosti) hlavního architekta v rámci příslušného odboru magistrátu, resp. městského úřadu. Taková institucionalizace však vyvolává řadu otázek:
• Na jaké úrovni má být zřízení úřadu městského architekta povinné? Pouze pro statutární města, pro obce s rozšířenou působností, nebo pro všechna města od určité velikosti? Kde je hranice?
• Má být činností městských architektů pokryto celé území ČR – má tedy vykonávat tuto činnost i pro sousední malé obce? • Má se omezit pouze na územní plánování ve smyslu urbanismu nebo má zahrnout např. i památkovou péči a životní prostředí?
• Má mít kompetence přesahující rámec územního plánování a vyjadřovat se i k estetice, kvalitě architektury, veřejným prostranstvím a urbanistickému detailu a podobně?
• Kdo bude tuto činnost financovat?
• Jak povinné ustanovení městských architektů a jejich provoz zatíží státní či obecní rozpočet?
• Jsou organizační a finanční dopady takové institucionalizace přiměřené očekávanému efektu?


Shrnutí:
Model 1 možná lépe vyhovuje požadavku zvyšovat informovanost veřejnosti, šířit osvětu v oboru územního plánování, urbanismu a estetiky prostředí obecně. Tento úkol lze možná snadněji plnit z pozice neúřední, nesešněrované předpisy.

Model 2 vyvolává určité obavy z přílišného sešněrování činnosti městského architekta do škatulek a předpisů a z formalizace jeho činnosti.

Nejlepší výsledky vždy závisely především na schopných osobnostech, které si dokázaly získat autoritu i bez legislativní opory, samozřejmě v souladu se zákony, ale ne jako produkt nějakého geniálního zákona vytvářejícího ideální úřad.

Panuje shoda na tom, že nejprve je třeba důkladně analyzovat případné další varianty obou modelů, které již v rámci ČR úspěšně fungují a zjistit, kde cítí pro svoji činnost ještě nevyužitý potenciál či kde by potřebovaly podporu.

Vedle toho ale platí, že zatímco životní prostředí, ochranu kulturního dědictví, dopravu, veřejné zdraví a spoustu jiných veřejných zájmů někdo hájí, vzhled našich měst nemá v kompetenci nikdo. Jako možnou alternativu tohoto úřadu si lze představit i spojení ochrany „městskosti“ s ochranou kulturního, popřípadě přírodního dědictví v širším slova smyslu.

Otázek je mnoho a najít na ně odpověď není lehké. Diskuse vedená na půdě Společnost Petra Parléře v rámci úkolu MMR ČR vedla doposud k dvojímu názoru na činnost a kompetence architekta města, které se lišily podle toho, zda se představa začlenění klonila spíše ke státní správě nebo samosprávě. Rozhodnout, co je lepší, není snadné.


NÁVRH ŘEŠENÍ
Východiskem by mohlo být využití zkušeností z obou modelů, vzniklých spontánně na základě potřeby konkrétního města, a v souladu se systémem veřejné správy zavést i zde duální model.
Cesta k němu není složitá, vyžaduje pouze

1. Posílit v legislativě přesně specifikované kompetence úřadu územního plánování o kompetence, kterými se vyřeší absence orgánu hájícího zájmy rozvoje měst v koncepčním smyslu; ustanovit tak pro tuto oblast plnohodnotný dotčený orgán státní správy.

2. Podpořit vznik kanceláří architekta města jako nepovinné, ale prestižní instituce navázané na samosprávu, odrážející osvícenost samosprávného řízení města, s širokým spektrem působnosti podle velikosti a potřeb města.

Litomyšl 29. 1. 2014 Ing. arch. Kateřina Szentesiová




 

Vyhodnocení a náměty konference Litomyšl


PŘÍNOSY
 
1.Téměř všichni účastníci konference se shodli, že konference byla přínosná zejména projednávaným tématem, setkáním s pozoruhodnými lidmi, jejichž názory stojí za to vyslechnout, vyměnit si zkušenosti a navázat vzájemné kontakty. 
 
2.Oceňována byla snaha dostat k jednomu stolu ty, kteří se o téma zajímají z různých pozic – z pozice ústředních orgánů (ministerstva), politiků a samosprávy, činných architektů měst, projektantů i odborné veřejnosti. Konference pomohla k uvědomění si rozsahu profese, k rozšíření obzorů, zmapování kontextu. 
 
3.Zvláště byla oceněna skutečnost, že se podařilo dát dohromady takovou platformu autorit v oboru, a jako velký přínos bylo hodnoceno úsilí založit bázi všech architektů měst, neboť se jedná o skupinu lidí, kteří nejsou nijak jednotně evidováni. Jejich společná evidence a propojení může do budoucna přinést mnoho pozitivního.
 
4.Konference mnohé účastníky přesvědčila o tom, že města městského architekta potřebují a že jeho názory mají být volenými představiteli respektovány. Byla patrná naděje, že odborná veřejnost a snad i stát začíná inklinovat k tomu, že kvalifikovaný management sídel za účasti architekta by neměl být snůškou nahodilostí, ale systémem. 
 
5.Ceněna byla diskuse nad zjednodušením územně plánovací dokumentace a o tom, kdo by měl být vykladačem územního plánu, dále snaha docílit jiného postavení architekta v rámci struktury města.
 
6.Za nejpřínosnější byla označena vystoupení architektky Szentesiové, ředitele odboru MMR Sklenáře a architekta Žeravy. Zejména přednášky pana Sklenáře a paní Szentesiové byly považovány za velmi věcné a analytické, a to i ve vztahu ke stávajícím zákonům, k rolím samosprávy a státní správy a k celkovému postavení architekta ve struktuře úřadu samosprávného celku.
 
7.Návrh architektky Szentesiové, její duální model zařazení městského architekta ve struktuře státní správy a samosprávy byl všeobecně přijat jako základ pro další jednání. U pana Žeravy byl oceňován jeho nadhled a zkušenost, stejně jako řada námětů, jak docílit změny v postavení městských architektů.
 
8.Účastníci se shodli na tom, že od první konference městských architektů, která se konala minulý rok v Chebu, byl učiněn velký pokrok v projednávání problematiky. 
 
 
ZÁPORY
 
Za nadbytečnou považovali někteří účastníci závěrečnou rekapitulaci dojmů z konference.
Jednotlivci pak uvedli jako nedostatky:
-chybějící formulaci závěrů,
-hledání jednoznačného schématu podoby pracoviště hlavního architekta,
-nevhodnost „dvojkolejného“ přístupu (ČKA, SPP) bez vzájemné spolupráce,
-přílišnou snahu svázat roli MA zákony; přílišnou vyhraněnost architektů vůči ostatním profesním skupinám a vůči stavebním úřadům - prospělo by víc komunikace a spolupráce
 
NÁMĚTY, PŘIPOMÍNKY
 
Některé připomínky a náměty vyjádřené v dotaznících se týkaly samotné konference, většina se zaměřila na projednávanou problematiku a zaznělo mnoho podnětných návrhů. V každém případě účastníci stojí o publikování zajímavých vystoupení a prezentací. Shoda panuje na tom, že je třeba v diskusích a konferencích pokračovat, aby bylo možné předložit MMR jasnější podklady pro rozhodování a jednání. Aktivita by měla vyústit ve stručné a jasné teze, s nimiž by se dalo dál pracovat, i – nebo hlavně – legislativně.
 
 
Zde je výtah nejzajímavějších myšlenek a námětů:
 
1.Trochu choulostivá byla volnost, kterou nám organizátor poskytl ve volbě témat našich příspěvků. Riziko, že si „polezeme do zelí“ tady byla. Ex post ale musím říci, že to vůbec nevadilo. Některé shodné vývody byly spíš potvrzením jejich naléhavosti. 
 
2.Uvítal bych, aby k debatě nad MA přispěli i právníci a další zájmové skupiny – ČKAIT, obecně stavební úřady, úřady územního plánování, starostové a podobně. Zároveň, aby se víc rozpracovala myšlenka, jak zjednodušit územní plány a jak posílit roli územního plánování.
 
3.Zapojit do diskuse ve větší míře samosprávu (např. Svaz měst a obcí), více zacílit na starosty a tajemníky, kteří rozhodují o zařazení architektů.
 
4.Myslím si, že sjednocení pravidel pro městské architekty celostátně je běh na dlouhou trať. Nejdříve je potřeba vyjasnit si a sjednotit požadavky na obsah jejich práce, a potom stanovit postup, kterým bude dosaženo cíle.
 
5.Je nutné angažovat do celého procesu vedení municipalit a právníky, ale k tomuto kroku by nemělo dojít do doby, pokud nebude stanovena možná struktura postavení architekta jak z hlediska procesu samotné územně plánovací dokumentace, tak z hlediska jeho postavení ve struktuře samosprávy. V opačném případě totiž dojde k možnému vrácení se do bodu nula, kdy část osvícených představitelů municipalit bude ochotna některé myšlenky akceptovat, ale zůstane jen u zlomku toho, čeho se chce dosáhnout, a právní představitelé nás roznesou na kopytech. Bylo by vhodné uspořádat ještě jedno nebo dvě setkání, na kterém budou dohodnuty nějaké možné varianty akceptovatelné všemi, tj. především ministerstvem a teprve poté přizvat ostatní. 
 
6.Je zřejmé, že nepanuje jednoznačná názorová shoda, jaký model zařazení, působnosti a z toho vyplývající odpovědnosti MA, bude optimální a přijatelný. Nelze předpokládat zásah do právních předpisů, pokud se nenajde většinová názorová shoda na tom, co přesně od pozice MA chceme, kde a v jaké pozici bude působit.  
 
7.Navrhuji, aby tam, kde se město rozhodne zřídit post hlavního architekta nebo (architekta města), který financuje z vlastního rozpočtu, stal se tento účastníkem řízení. Doporučuji rovněž rozšířit téma na půdu Svazu měst a obcí.
 
8.Soustředit se na návrh arch. Szentesiové a rozpracovat ho v materiál, který je platforma schopna komunikovat navenek. Potřebujeme konkrétní výstupy.
 
9.Jsem toho názoru, že bychom se nyní asi měli soustředit na zajištění legislativní opory pro architekta v pozici státní správy, jelikož toto se mi zdá reálné – odbor územního plánování by se stal dotčeným orgánem = 1. krok
 
10.Je nutné odpoutat se od formy nářku nad tím, že správní řád schválený zákonodárci bere jakoukoliv logiku věcí a převádí jí pouze do formy právního výkladu. V tomto je nutné apelovat přes ČKA, která má minimální podíl na utváření podvědomí společnosti, na státní a vládní činitele, tj. především parlament a senát, na úpravu stávajícího stavebního zákona a s ním souvisejících vyhlášek. Podle mého mínění by mělo být toto prioritním zájmem komory a tímto způsobem by měla hájit postavení všech architektů, nejen komorových.
 
11.Téma přípravy odborníků pro výkon činnosti MA, zkušenosti z přípravy architektonických soutěží a realizace jejich výsledků.
 
12.Navrhuji pobavit se o názvu „městský“ architekt, zda by správně spíše nemělo být architekt města. Je jedno, zda to svým rozsahem základu vzdělání bude architekt(ka), urbanista(tka) či krajinářský(á) architekt(ka), (všeobecně architekti), jde pouze o vymezení náplně práce, pro kterou mají (či měli by mít) absolventi těchto oborů základ při následném dovzdělávání, které má být dané směřováním a zájmem konkrétních osob o tuto veřejnou službu. Myslím si, že bychom neměli přispívat k další parcelaci zájmů a spíše zjednodušovat, při zachovávání požadavků na vysokou kvalitu odbornosti a výkonů jednotlivců na tomto postě.
 


komentáře

  • Bez komentáře
Please login to comment